1/46

Today at 14:29 | Phaiar |  diary
Jsem pryč a jsem daleko. Ale jsem blíže než předtím.
I když jsem se před pár týdny zase zbaběle otočila zády.
Nevěřím tomu, ale cítím tu naději. Mám malý nepatrný úsměv na tváři.
Zase mi ukázal, čeho si cením. Nechci to ale zakřiknout.
..when life was

Jinak mám za sebou dvacet normálních dní.
Což je důkazem, no my víme čeho.
Ale narovinu, není dne kdybych necítila stesk.
A není dne, kdy bych nesázela na jistotu,
že ten mráz do 24 hodin v ČR znovu ucítím.
Stejně jako, že jsem si jistá, že půjdu o krok dál a odpálím to.

Nejsem si jistá však, že ty změny, pro mě dosti nepříjemné
zvládnu bez toho a tady zdolat. Ah, deset+ v plusu ?!
Měla bych někoho povolat.
Pomůžeš mi prosím?
 

1/79

17. june 2017 at 2:37 | Phaiar |  diary
Původně jsem to chtěla mít rozdělený dle sedmi dnů jo, pár ne. A zase od začátku.
Blbost, protože mi to většinou nevychází. Protože všechny dny aspoň trochu jo.
Akorát to má někdy různé komplikace.. jako dnes. Vlastně už včera. I dnes.
Pak to mohly být dny od nebo od toho druhého. Ale nakonec to bude do.
Nechápeš viď? :) To je dobře.

Taky jsem přemýšlela nad důvodama. Všeho. A došlo mi to.
Je to.. Bohužel další důvod, další důkaz.
Kdybych to vyjádřila krátce..

.."skvělí lidé, skvělé okolnosti, skvělé události, skvělá zábava,
ale prostě stejně žádný štěstí, protože to jediný skutečný štěstí,
který jsem kdy měla, jsem poslala pryč..nooo však to známe"..


1/81

15. june 2017 at 0:17 | Phaiar |  diary
Čím více se to blíží, tím více mám chuť vycouvat.
Vycouvat ze zpovědi, z přiznání, z tvojí blízkosti.
Ale takhle se to protahuje..je to jako mučení před jistou smrtí.
Ale aspoň ten poslední pohled.
HAHA nojo teď mi to přijde easy, jak náš life
druhej den je totiž dobrej den
snow blows through my mind, it makes..
jo i v červnu
for keep dreaming without sleeping
 


1/83

13. june 2017 at 22:21 | Phaiar |  diary
Povím ti, jak jsem zaklapla dveře a přitom věděla, že mě nikdo nemohl milovat víc.
Říkajíc všem svým přátelům, že ta láska byla stvořena jen k zatracení.
No a teď držena pod vodou se stále snažím nadechnout.

Teď nic nezmůžu a pak může být pozdě.
When life was easy.

1/85

11. june 2017 at 22:59 | Phaiar |  diary
Den po dni to jde a je to fajn.
Po týdnu jako celku ale zjistíš, že to stejnak moc nepomohlo.
Takže jeden dva dny pauza. A může se zas letět od začátku.
Ale každý nový začátek je o kousek dál. A já se dávám dohromady.
I když se tříštím na kousky.

Where to go next